Budu vám vyprávět příběh, ať je či není pravdivý. Kdysi dávno v Asii, žilo velké stádo koní. Byli to zvláštní koně, byli divocí tělem i duší z očí jim plál oheň. Jejich těla byla elegantní, při chodu, jakém koliv zvedali nohy skoro do nebe. Ohony nosili nahoru, když utíkali tryskem vypadali, jako by se vznášeli, kopyta se jen lehce dotýkala země. Hřebci ve stádě byli silní, kdykoli dokázali své stádo ochránit před různými šelmami a i lidmi. Spousata silných mužů se snažila, alespoň jednoho z koní odchytit, ale většinou skončili mrtví. Lidé co o těchto koní věděli, prohlašovali, že jsou prokletí, že v jejich tělech putuje ďáblova krev a, že jsou zlí.

Jednoho dne přijela do této země žena se svou 17letou dcerou.Ta žena byla doktorka, a její poslání bylo léčit lidi žijící v této zemi. jemenovala se Lusy Gonová, její dcera byla nešťastná, matka ji odvedla ze světa ve, kterém byla šťastná. V cizí zemi byla bez přátel. Nastěhovali se do domu, kolem kterého nebylo nic jiného než dlouhé nekonečné pláně, alespoň tak to Ketrin přišlo. Každý den z okna pozorovala jen lesy a dlouhé pláně. Do školy nechodila, matka jí vzdělávala doma. Jednoho dne s ní Ketrin odjela do vesnice, kde její matka pomáhala lidem. Potkala Asiiského chlapce, chlapec se naní usmíval, přistoupil k ní a dal se sní do debaty. Dozvěděla se, že se jmenuje Moade a na tom to světě je již 19 rokem. Ketrin přišel sympatický, hlavně, když vyprávěl.

Dozvěděla se od něho, že v tom to kraji, žije stádo zvláštních koní. Jsou divocí a od nepaměti se o nich vyprávý zvláštní legendy.Ketrin, která miluje koně už od děctví, jeho příběhy přišly strašně zajímavé.Musela už jít, matka ji volala, ale domluvila se s Moadem, že na druhý den se znovu sejdou.

Moad, Ketrin přišel moc hezký. Byl tmavší pleti, vysoký, s krásnou postavou, měl užasně plné rty, oči měl tmavě hnědé a jeho vlasy byly kudrnaté černé.Když Ketrin ze svojí matkou dorazili domů byla skoro tma, Kerin předstoupila před zrcadlo a prohlížela se.V zrcadle viděla štíhlou postavu, křivější obličej, na kterém svítili krásné zelené oči, její dlouhé plavé vlasy byli rozpuštěné a rovné. Šla jse vysprchovat a pak jse šla projít okolo domu. Bylo takové šero, ale vál teplý vzduch, mokré vlasy pomalu usichaly. Sedla jsi na lavičku a poslouchala co šeptá vítr, když náhle uslyšela dusod kopyt a ržání. Vyskočila a sledovala od kuď ty zvuky jdou a v dálce uviděla tmavého koně, cválal tak elegantně. Jeho krása, jí palila v očích. Kůň zmizel, tak se rozhodla, že si půjde lehnout, její matka už dávno spala. Rozhodla se, že o tom koni poví Moadovi.Nemohla dlouho usnout v hlavě měla stále toho, krásného koně.